SuperCycling.cz

René Andrle a Pavel Padrnos: bratři v triku Etixxu

4. 4. 2014, 11:03

Oba ještě nedávno byli byli výbornými profesionálními cyklisty. V jednom týmu spolu jeli jen kdysi Závod míru za reprezentaci, jinak se míjeli. Dnes však Pavel Padrnos (42) a René Andrle (čerstvě 40) oblékají stejný dres. Už ne jako závodníci, ale sportovní ředitelé stáje ETIXX, kde vychovávají perspektivní závodníky pro vstup do nejvyšších pater cyklistiky.

Jak jste se ocitli v Etixxu?

Andrle: Kontaktoval mě manažer Patrick Lefevere, jestli bych o tu práci neměl zájem, tak jsem do toho šel. Jsem tam od začátku, druhou sezónu.

Padrnos: Já nastoupil už do rozjetého vlaku, vloni v květnu. Kontaktoval mě prvně René, pak manažer Petr Kováč. Idea toho týmu se mi líbila a rozhodování bylo poměrně lehké.

Líbí se vám práce s mladými?

P: Myšlenka development týmu je úžasná. Pro nás jde ale o práci pořád dokola, protože přicházej mladí kluci, ze kterých se snažíme něco udělat. A ti nejlepší odcházející do profesionálních týmů, což je náš cíl. Pak přijdou noví a vše se opakuje.

A: Je to hlavně o tom realizačním týmu, který musí být dobře sestavený, protože zůstává stejný, ale ti závodníci se hodně točí. Ale já už předtím dělal reprezentaci do 23 let, tak nějaké zkušenosti mám. My tady nejsme žádní trenéři, ti kluci už přijdou nějak připravení. Žádný tepláky, píšťalka, ale obleky (smích).

Je to diametrálně odlišná práce, než dělat sportovního ředitele v týmu WorldTour?

A: To určitě. Tým se staví na podzim s nějakou vizí, i sportovní ředitel má jasnou představu, kam s týmem bude jezdit, kde budou vrcholy sezóny. Pro nás je velký závod každý závod. Jakýkoliv závod a dobrý výsledek je důležitý.

andrle 6

René Andrle je sportovním ředitelem Etixxu od začátku jeho fungování.

Jako závodníci jste spolu nikdy nepůsobili. Jaké bylo vaše shledání v Etixxu?

A: Na to musí odpovědět Pepan, protože já k tomu nemám co říct (smích).

P: Hodně drsný (smích). Bylo to tvrdé přistání na zem... Já do té doby o Reném pořádně jen četl a slyšel, samozřejmě i v dobrým, ale spoustě věcí jsem nevěřil. Uvěřil jsem jim až v momentu, kdy jsme spolu začali dělat.

Čemu jsi nevěřil?

P: Čeho on je všeho schopný...

A: Jsem rád, že něco zůstane pod podkličkou (smích).

P: Ale vážně, klobouk dolů, já on byl schopen ten tým rozjet a jaké výsledky se během prvního roku povedly. Takových lidí u nás moc není. Něco jsem v kariéře zažil, prošel jsem několika týmy. Zažil jsem italskou mentalitu, americkou a snažíme se ty zkušenosti předávat dál.

Andyho mentalita je lepší než italská a americká?

A: Jo, tak to určitě chtěl říct, to bych tam určitě nechal (smích).

P: To bych tak úplně neřekl...

Říkal jsi, že víš, čeho je schopen...

P: Dokáže lidi neuvěřitelným způsobem rozhodit, ale i je srovnat. Sjednotit, aby táhli za jeden provaz.

Andy, proč sis do týmu vybral právě Pavla?

A: Chtěl jsem někoho chytrýho, zodpovědnýho, s autoritou a zkušenostma. Prostě jsem hledal protiklad sebe, proto je tady (smích). Ale vážně, Pepan má od nás suverénně největší zkušenosti s profesionální cyklistikou, potkal se s nejlepšíma lidma na světě. Ví, jak v určitých situacích reagovat, to je důležité ty kluky naučit. Aby se uměli chovat i ve chvílích, kdy se nevyhrává, kdy se nedaří podle představ.

padrnos 3

Pavel Padrnos dělá pro Etixx od loňského května.

Jsou dnešní mladí závodníci jiní?

P: Je jiná doba. My měli telefonní budky, oni mají iphony...

A: Podle mě jsou malinko měkčí. Dřív jsi musel ty informace shánět sám, někde to okoukat, dneska se dá všechno vyčíst, najít na internetu. Skoro každý si to chce dělat podle sebe a je nejchytřejší. Neradi někoho poslouchají. A mají spoustu rádců, což taky není dobrý.

Je podle vás dnes snazší se dostat k profesionálům?

A: Když je někdo tvrdej a jde si za tím, prosadí se. Třeba Sagan, taková stará škola.

P: Ano, Reného názor je správný (smích).

Byla lepší éra telefonních budek než ta iphonová?

P: Stoprocentně. Bylo to hodně o komunikaci mezi lidmi, což se dneska spousta kluků musí učit. Závody jsou o komunikaci v týmu a ty základy jsou dané před tím. Jak spolu sedí u večeře, jak komunikují u jednoho stolu. Jak si věří. To všechno se pak přenáší do závodu. Za naší éry se víc žilo v komunitě, lidi se líp znali, víc spolu mluvili.

padrnos andy 2

Jak byste charakterizovali váš tým?

A: Začali jsme s ním jako jedni z posledních. Ale řada těch jakoby farmářských týmů jsou de facto národní týmy. My jsme mezinárodní, podobně jako BMC nebo Leopard-Trek. Musíme fungovat jako malý profesionální tým díky logistice a dalším věcem. Myslím, že se nám to daří výborně. Vždyť od nás po prvním roce šli čtyři lidi k profíkům. To je odměna. A i teď už máme tři vítězství. Sezónu jsme odstartovali skvěle.

Vzhlížejí k vám mladí závodníci hodně vzhledem k tomu, co jste dokázali?

P: Otázka je, jestli to vůbec ví. Když my jsme závodili, někteří z nich možná ještě neseděli na kole.

Vy se jim nechlubíte?

P: Za nás mluví činy (úsměv).

A: Těch dobrých výsledků máme tolik, že není čas se všemi chlubit (smích).

padrnos 4

Jak často se na závodech potkáváte?

P: Skoro pořád se míjíme. Každý má nějaký svůj rukopis, navíc jedeme dva programy nebo se střídáme.

Co vás dva spojuje?

P: Hlavně nadšení pro věc. Děláme tuhle práci z přesvědčení, že to má smysl. Já už si svoje odjezdil, byly doby, kdy jsem nebyl přes půl roku doma, a tohle je taky časově náročné. Už si nepotřebuju nic dokazovat, ale je to nová výzva. Prostě mě to hned chytlo. Když jsem vloni v květnu nastoupil, hned jsem viděl, jak velký kus práce René udělal při sestavování týmu.

A: Mě práce s mladými hodně baví. Něco je učíš, něco buduješ. Dáváme tomu naši tvář.

Co vaše společná záliba v hokeji? Kdo je lepší hokejista?

P: Když on hrál do osmnácti extraligu, tak je to dané... Má hrozně šikovný ruce :-)

A: Každý umíme něco. Já umím přešlapovat, on couvat (smích). Pořád hraju NHL, noční hokejovou ligu :-) Za Lanškroun, Svitavy, Ústí nad Orlicí a Českou Třebovou. Když si nezahraju tam, jedu vedle, pak zase vedle a v tom čtvrtým místě už se většinou chytím :-)

P: Jak se jmenuje ten slavný gólman, co jsi ho vykoupal, že se mu ještě teď točí hlava?

A: To nemůžu říct, měl by z toho chudák ostudu (smích).

Ale můžeš.

A: Tak jo, Králíka (výbuch smíchu).

Ten by ti mohl dělat tátu...

A: No vidíš, a dal jsem mu banána (úsměv.)

P: Jenže byl otočenej zády, zrovna nedával pozor :D Ale to se počítá, ne? :-) Nejhorší je, že já jsem takovej gól fakt dal. Dělo od modré, brankář zrovna pil a byl otočenej směrem do branky. Puk krásně letěl, nádherně jsem ho trefil, zavřel jsem oči. Radoval jsem se na kolenou. Ale předčasně. Bohužel mi to neuznali :-)

andy jizda

René Andrle na špici pelotonu při mistrovství republiky.

Potkáváte na závodech hodně vaše bývalé stájové kolegy? Závodí ještě někteří z nich?

P: Někteří jsou milionáři a mají hotely na pláži, někteří ještě jezdí. Napadá mě třeba Popovyč, Zubeldia, Voigt, někteří kluci z Itálie.

A: Rodríguez, Contador, Rojas, Hondo, Arojo, Jesus Hernandez, Dani Navarro, Luis Leon Sánchez. Je jich docela dost.

Co říkáte na cyklistickou dlouhověkost? Horner dokázal vloni vyhrát Vueltu a bylo skoro dvaačtyřicet.

P: Není na tom nic překvapivého. Když se podíváme patnáct let zpátky, tohle by normální věk profíka. Dnes se zřejmě všechno zrychluje, lidi končí dřív. Horner ukazuje, že věk není žádný handicap, pokud člověk nemá žádné zdravotní problémy.

Kolik toho teď oba najedete?

P: Moc ne. Mám cyklistický obchod patnáct kilometrů od domova, a když je nad dvanáct stupňů, jedu na kole. Nevím, co ti kluci dělaj, protože těm, co u nás jezdí pravidelně, ještě pořád stačím... Asi jsou věci, který se nezapomínaj. Stačí mi se projet dvakrát třikrát a nohy se nějak rozmotaj. Neříkám, že bych mohl závodit, ale na kole netrpím. Občas vyrazím i na delší švih. Pro mě je dneska dlouhý švih všechno nad dvě hodiny. Když s kamarády vyrážíme na Giro d´Italia, ujedu třeba i 150 kilometrů. Problém s tím nemám, ale nevyhledávám to.

A: Jak Pepan skromně přiznal, že já jsem nepatrně lepší hokejista, on je v tuhle chvíli o dost lepší cyklista. Nejezdil jsem vůbec, teď trochu jo. Můj syn začal závodit, tak s ním občas jedu na trénink. Nejvíc asi dvě hodiny. Moc mi to nejde, nemám čas.

pepan jizda

Pavel Padrnos byl ve své době jedním z nejlepších domestiků v profipelotonu.

Sledujete cyklistiku hodně?

P: Podívám se, ale nejsem ten, kdo by hltal u televize celou etapu. Stačí mi mrknout na posledního spurta. Radši budu dělat cyklistiku aktivně.

A: Já se dívám rád, ale není moc času. Nejvíc asi koukám na Tour.

Kdo ze současných závodníků vám imponuje?

A: Samozřejmě Štybar od nás z Omegy, Boonen, Sagan.

P: Na moc věcech se neshodneme, ale na tomhle jo. Sagan je neskutečný univerzál, rád se podívám i na Štybyho. Ten pokrok, jaký za dva roky udělal, je neskutečný. Roman Kreuziger je obrovský bojovník, patří pořád k tomu nejlepšímu, co česká cyklistika má.

Komentáře

Nemůžete přidávat komentáře dokud se nepřihlásíte. Prosím přihlašte se.

  • Jan Krůta
    4. 4. 2014, 14:55 (před 2 roky)

    díky

  • Jan Němec
    4. 4. 2014, 14:53 (před 2 roky)

    Pěkný Hardy...