SuperCycling.cz

Jiří Ježek po návratu domů: Přežil jsem jen se štěstím

12. 9. 2014, 17:36

Po dlouhém letu, který se natáhl ještě kvůli zdržení na mezipřistání v Düsseldorfu, dorazil handicapovaný cyklista Jirka Ježek s manželkou Soňou dnes po půl třetí domů z USA, kde byl několik dní v nemocnici po těžkém zranění ze silničního závodu na MS. Na letišti měl krásné uvítání od svých nejbližších a dojetím se mu leskly oči. „Jsem strašně rád, že jsem tady,“ přiznal Jirka.

Jirka Ježek s manželkou Soňou po návratu do Prahy.

Jirka Ježek s manželkou Soňou po návratu do Prahy.

Kdy ses rozhodl, že opustíš nemocnici a poletíš domů?

Už na konci minulého týdne, ale definitiva padla až včera, kdy se podařilo najít cestu s co nejméně přestupy.

Jaký byl let?

Bral jsem prášky ještě častěji, než bych je bral normálně. Ale celou cestu přes oceán jsem díky bussiness třídě mohl ležet, což bylo super. Let jsem zvládl bez komplikací, připadal jsem si jak někde v hotelu.

Je pravda, že jsi opustil nemocnici na vlastní žádost? Proč ses tak rozhodl?

Když jsem viděl, že není medicínský důvod, abych byl 24 hodin denně v nemocnici, tak jsme se dohodli, že se přesuneme do vedlejšího hotelu, kde budu mít větší klid a pohodlí. A že se o mě bude starat Soňa, která byla celou dobu vedle mě a naučila se třeba i vyndávat stehy.

jezek a stark

Po návratu Jirku vítal i kamarád a kolega-cyklista Michal Stark.

Jakou práci odvedli lékaři v USA?

Skvělou a všem moc děkuju. Říkal jsem si, že když už se to muselo někde stát, tak jsem hrozně rád, že to bylo právě tam. Navíc specialisté, kteří mi operovali hrudník i tu ruku, jsou opravdové špičky ve svém oboru.

Ale že ses po těžkém zranění dal tak zázračně dohromady, to muselo překvapit všechny, ne?

Podle mého tam ti doktoři sedí ještě teď, kroutí hlavama a třou si brady, protože to šlo strašně rychle (úsměv). Musím říct, že mě překvapil systém toho zdravotnictví, kdy do člověka - pokud alespoň trošku může - šijou a snaží se ho z nemocniční postele co nejrychleji postavit na nohy.

Jak to v praxi vypadá?

Když mi řekli čtyři dny po tom úrazu a vlastně 10 hodin po operaci ruky, abych vstal z postele a udělal dva kroky, rozčílil jsem se, že to nedám. Ale čím rychleji se to tělo hýbe, tím rychleji se uzdravuje. A svou roli sehrál i ten dobrý fyzický fond, který jsem měl. Měl jsem i štěstí na to, že doteď nenastaly žádné komplikace, protože já měl celý hrudní koš rozpáraný, ale infekce, která by byla obrovskou komplikací, nepřišla. I díky tomu bude rekonvalescence rychlejší.

jirka a sona po navratu

Jsou velkou komplikací implantáty místo dvou zlomených žeber?

Nahradili mi je takovými karbonovými vlákny, která nahrazují tu ochrannou funkci žeber. Můžu s tím úplně normálně fungovat a snad i sportovat.

Co tě čeká teď po návratu?

Strašně rád bych teď nejdřív předal celou dokumentaci a sám se ukázal profesoru Pafkovi, který se bude starat o můj hrudník. A také doktorům v Motole Štulíkovi a Krylovi, kteří se budou starat o ten zbytek. Mám ještě stehy po celém těle, tak se bude čekat do doby, až půjdou vyndat a budu moci začít rehabilitovat.

Do jaké míry si pamatuješ ten pád?

Pamatuju si všechno, nebyl jsem v bezvědomí. Byl to klasický pád ve spurtu a já měl tu smůlu, že jsem byl ten poslední u hrazení, stejně jako nedávno Zdeněk Štybar. Hodilo mě to na plůtek a okamžitě jsem si v tom zlomku vteřiny vzpomněl, že to jsou plůtky, co jsem před startem kritizoval. Pak už jenom tupá bolest, sanitka...

A jaké byly první myšlenky, když ses probral v nemocnici?

Bylo mi hodně špatně, měl jsem zaintubovaný krk a dýchal za mě přístroj. Neměl jsem s tím žádnou zkušenost, takže jsem byl trošku v šoku. Měl jsem pocit, že ten přístroj dýchá málo a chybí mi kyslík. Ale jinak jsem pod těma silnýma práškama první dny moc nevnímal.

Do jaké míry zavinilo tvoje zranění to železné hrazení?

Chci se pobavit se svými právníky, nejen v zájmu svém, ale v zájmu handicapovaných cyklistů do budoucna, aby se plůtky nějak řešily. Byly nestandardní, nikde v Evropě jsem takové neviděl a koukal jsem už před závodem, že jsou nebezpečné. Vinu dávám technickým komisařům UCI, že takové zabezpečení tratě vůbec schválili. Ale na druhou stranu bylo to neštěstí, mohl jsem spadnout kdekoliv jinde, mohl jsem narazit na lavičku, na zaparkované auto.

Myslíš, že jsi měl i štěstí v neštěstí?

Určitě. Zpočátku nebylo vůbec jisté, jestli budu žít. Byl to tak závažný úraz, že normální člověk tohle nepřežije. Mně se to podařilo díky obrovskému štěstí a nějaké té fyzické kondici.

jetura 4

Ještě v USA na nemocničním lůžku s dýchacím přístrojem.

Jak vidíš v tuto chvíli své šance na návrat?

Návrat na kolo je určitě cílem, jsem závodník. Ale teď se chci dostat zpátky do kondice, abych mohl normálně fungovat. Dávám si čas do půlky listopadu, abych věděl, zda to půjde dál. Pokud ano, trénovat bych začal až na jaře, není kam pospíchat. Tím nejdůležitějším závodem by pak stejně byla až paralympiáda v Riu.

Jsi připraven i na to, že bys musel skončit?

Nedalo by se nic dělat. Odzávodil jsem si dost, moje kariéra byla krásná a tohle by byla i zajímavá tečka (úsměv). Nicméně já pořád doufám, že ještě zajímavější bude tečka v Riu.

Komentáře

Nemůžete přidávat komentáře dokud se nepřihlásíte. Prosím přihlašte se.

Zatím nebyl vložen žádný komentář.